Volejbal ve světě

    První písemné zmínky o hře Minton podobající se odbíjené se datují z Anglie roku 1591. V 19. století a hlavně koncem 19. století začal v celém světě pronikat do popředí zájem o tělesnou výchovu a sport. Z Anglie, kde toto hnutí mělo především svoji kolébku, se sport šířil ponejvíce do Ameriky, kde rychle zdomácněl nejprve v těch třídách obyvatelstva, které měly dostatek času a prostředků k jeho pěstování. V prvém období získávala tělovýchova a sport nadšené vyznavače zvláště u studentů, kteří tak hledali a našli protiváhu ke svému nepřirozenému sedavému způsobu života.

    V amerických vysokoškolských kolejích patřila k nejoblíbenějším studentským sportům atletika, dále rugby, baseball, tedy vesměs sporty, které se pěstovaly v letní sezóně. V zimních měsících zájem o tělesnou výchovu silně klesal, neboť studenti nenacházeli nic rovnocenného těmto sportům. Gymnastická cvičení či společenské hry, se kterými se setkávali v tělocvičnách, je nemohly uspokojit ani po fyzické, natož po psychické stránce. A tu ve snaze o zjednání nápravy vytvořil v roce 1891, resp. 1892 po řadě pokusů springfieldský učitel tělesné výchovy James NAISMITH novou hru pro tělocvičnu, která rázem zaujala jeho žáky. Původní "naismith-ball" si pak brzy získal značnou oblibu a pod jménem košíkové, basketbalu, začal svou úspěšnou pouť do celého světa.

    Ze stejného důvodu vytvořil majitel a profesor tělesné výchovy největší sportovní školy ve Springfieldu v Massachusetts (USA) - holyokské koleje - William G. MORGAN (* 23.ledna 1870, Lockport, New York) pro své žáky z bohatých obchodnických kruhů a starší členy novou hru, kterou z neznámých důvodů nazval "Mintonette". Košíková se mu zdála totiž příliš namáhavou rekreační hrou, a tak rozdělil tělocvičnu sítí (pro lawn-tennis), jejíž horní okraj natáhl asi ve výši 198 cm od země, žáky své třídy  rozdělil   na  dvě  poloviny  a  dal   jim  úkol  dopravit   míč odplácáváním na půli soupeřů. Netušil, že tím dává základ hře, jež se v průběhu dalších desetiletí stala olympijským sportem, radostí a osvěžením statisíců. Bylo to 9. února 1895. Zde začíná historie volejbalu. Zpočátku se hrálo bez omezení množství hráčů.

 

 Volejbal s basketbalovým míčem

 

    Volejbal má též své kořeny v týmové hře, která zahrnovala pálkování míče vyrobeného z tkaniny přes síť. Hra byla nazývána Mintonem. Morgan přizpůsobil hru v tom, že použil míč naplněný vzduchem a hráči museli míč odbíjet rukama.

    Hráči pana Morgana to neměli zkraje lehké: hrálo se s basketbalovým míčem, ten je pořádně těžký a každou chvíli vyvracel prsty. Zrovna tak ztroskotal z opačných důvodů pokus o hru při požití duše basketbalového míče. Teprve míč zhotovený firmou A. G. Spalding & Bros podle speciálních propočtů rázem odstranil důležitou překážku v dalším rozvoji a mintonette pak patřila společně s "hendbollem" (hra s odrážením o stěnu) a basketbalem k náruživě pěstovaným v tělocvičně Morganovy školy.

    To je úvod podle volejbalových historiků pravdivý. Podle ústní, ale nepotvrzené, tradice to však měli být chicagští hasiči, kteří si právě volejbalem krátili volné chvíle, když nehořelo.

Pan Morgan nebo hasiči ?

Ať je to tak, či onak, volejbal se ujal. Když pak měl někdo šťastný nápad, že s hřejivými slunečními paprsky přenesl síť a míč do nejkrásnější tělocvičny světa, do volné přírody, začala se "mintonette" hrát i venku.

    Při jejím předvedení na springfieldské konferenci ředitelů tělesné výchovy YMCY navrhl vysokoškolský profesor Dr. Alfred T. Halstet, aby se nazvala "volley-ball" podle hlavní ideje: odrážení míče - to volley the ball. Kapitány prvních týmů byli J.J. Curran a J. Lunch - velitel hasičů v Holyoke.

 

1896 – První volejbalové družstvo Holyoke YMCA s Morganem v zadní řadě

 

    Dne 7. července 1896 se hrál na springfieldské vysoké škole první volejbalový zápas. Nicméně, první hra byla hrána s 5 hráči na každé straně. Cíl hry byl (a stále je) udržovat míč ve vzduchu a odehrát jej přes síť. A pak vyšel první článek o odbíjené. Ve "Physical Education" psal J. Y. Cameron: "Volleyball je nová hra, výborně se hodící pro tělocvičny a sály, která však může být hrána i venku. Může ji hrát každý počet hráčů. Hra spočívá v uvedení míče v pohyb přes vysokou síť z jedné strany na druhou, berouc tím podíl ze dvou her - tennisu a handballu."

    První pravidla sestavil W. G. Morgan sám. Velikost hřiště byla 7,625 m x 7,625 m. Počet doteků míče, než byl odbit na druhou stranu, nebyl určen. Míč, který se dotkl sítě byl považován za chybu.

 

William G. Morgan

 

      V roce 1896 byla hra přejmenovaná na volejbal a tento sport dostává herní strukturu v podobě pravidel hry, které uveřejňuje J. J. Cameron s prvními deseti body pravidel:

  1. Hra sestává z desíti směn.
  2. Směna je:
    a) jedno podání na každé straně, tj. když jeden hráč každé strany odehraje své podání;
    b) když tři hráči nebo více hráčů odehrají na každé straně svá podání. Hráč podává tak dlouho, než je vyřazen ztrátou míče.
  3. Hřiště je 25 stop široké a 50 stop dlouhé (7,65 x 15,33 m).
  4. Síť je 2 stopy široká a 24 stop dlouhá (0,61 x 8,22 m). Výška sítě je 6 stop a 6 palců od země (1,98 m).
  5. Podání. Podávající hráč stojí jednou nohou na zadní čáře. Míč musí být udeřen rukou. K podání jsou určeny dva pokusy. Při podání musí míč letět alespoň 10 stop (3,05 m), driblink není dovolen. V případě, že se míč při podání dotkne sítě a skončí v poli soupeře, je počítán jako dobrý pokus, pokud se ho jeden ze spoluhráčů dotkl. Letí-li takový míč mimo soupeřovo pole, nemá již podávající druhý pokus.
  6. Míč je gumová duše krytá kůží nebo plátnem. Obvod nemá být menší než 25 placů a větší než 27 palců (63,5 - 68,58 cm) a nesmí vážit méně než 9 a více než 12 uncí (252 – 336 g).
  7. Každé dobré podání, které není vráceno, nebo nevrácený míč ve hře druhou stranou se počítá jako bod pro stranu podávající. Družstvo dosahuje bodu, jen má-li podání, udělá-li chybu při vracení míče, znamená to ztrátu podání.
  8. Míč, který narazí (dotkne se) na síť, s výjimkou prvého podání, se počítá jako mrtvý míč.
  9. Míč na čáře se počítá jako mimo hřiště.
  10. Může hrát libovolný počet hráčů. Dotkne-li se hráč sítě, je míč mrtvý. Držení míče je zakázáno. Míč, který se odrazí od jakéhokoli předmětu vně hřiště zpět do hřiště, je dobrý (je ve hře). Driblink je dovolen na 4 stopy (1,2 m) od sítě.

    O rok později byla pravidla upravena. Utkání se hrálo do 21 bodů. Hřiště na volejbal pak byla zakládána na koupalištích, v letoviskách a v některých sportovních střediscích. Hra byla oblíbena hlavně u mládeže. Proto přibývalo hřišť též ve školách, kolejích, v rekreačních střediscích. Hrálo se v nejrůznějších organizacích a hlavně ve společnostech YMCA, jejichž zásluhou se volejbal vysmál hranicím a celním přehradám a nastoupil úspěšnou pouť do celého světa.

    V roce 1900 vydal revidovaný soubor pravidel A. E. Day. Byl vytvořen zvláštní míč pro volejbal. Výška sítě je 7 stop a 6 palců od země (2,28 m). Zrušen driblink. Kanada byla první cizí zemí, která z Ameriky volejbal převzala. V roce 1905 objevila volejbal Kuba díky, severoamerickému armádnímu důstojníku Agusto Yorkovi, který se zúčastnil druhé vojenské intervence na tomto Karibském ostrově.  Počet hráčů se ustanovil na 16. Stále se hrálo do 21 bodů.

    V roce 1912 se počet hráčů snížil na 6. Hřiště se zvětšilo na 10,675 m x 18,3 m. Míč nesmí vážit méně než 7 a více než 9 uncí (198,45 – 255,15 g). Navíc bylo rozhodnuto, že hráči budou před servisem měnit své pozice na hřišti. George Fisher, sekretář z válečné kanceláře YMCA, zahrnul v roce 1914 odbíjenou do zábavy a vzdělávacího programu pro americké ozbrojené síly.

 

 

1917 – Mnoho žen si oblíbilo odbíjenou, ženský dres začátkem 20. století

 

   Před první světovou válkou se volejbal rozšířil do Peru 1910. Čína objevila volejbal v roce 1913 díky Maxu Exnerovi a J. Howardu Croknerovi a na Filipíny dovezl tuto hru Elwood S. Brown. Rozšíření přinesla první světová válka, americké expediční síly v roce 1915 si s sebou přivezly šestnáct tisíc volejbalových míčů jako součást rekreačních aktivit. Díky tomu se s novým sportem mohla seznámit i Evropa. Volejbal se začal hrát ve Francii a to na plážích v Bretani a Normandii, kde  jej  hráli  američtí  vojáci. V této  době popularita volejbalu v Evropě a zvláště ve východní velmi vzrostla a dostala se i do Afriky, volejbal se hrál poprvé v Egyptě.

    V roce 1916 sloučena pravidla volejbalu v USA společně s YMCA (Mužská křesťanská asociace) a NCAA (Národní vysokoškolská atletická asociace). Výška sítě 8 stop od země (2,44 m). Váha míče od 8 do 10 uncí (226,8 - 283,5 g). Míč musel být stále odbíjen, hrát se může i nohama.

     V roce 1917 změna v pravidlech, set končí dosažením 15 bodů. Volejbal se dostal do jižní Ameriky, poprvé se hrál v Brazílii i do Japonska se tato hra dostala díky absolventovi Springfieldské vysoké školy ve Spojených Státech. Byl to Hyozo Omori, kdo první demonstroval pravidla nové hry v Tokiu.

 

 1918 - odbíjená v amerických školách YMCA (USA)

 

    V roce 1920 byla pravidla opět změněna. Velikost hřiště získala dnešní podobu a to 9 m x 18 m. Míč se mohl odbít jakoukoli části těla od pasu nahoru. Počet úderů do míče byl omezen na tři. Na Filipínách vymysleli první druh smeče nazývaný "filipínská bomba" (bomberino). V této době se poprvé objevily náznaky bloku. Roku 1922 se po návratu emigrantů pobaltských zemí Estonska, Litvy a Lotyšska dostal volejbal do Polska a SSSR. Byla založena první národní federace a to v Československu následovaná Bulharskem. Obíjená získala popularitu také v Itálii, díky Guidu Grazianimu. Dvojdotek je považován za chybu. První šampionát byl hrán ve Spojených státech, kterého se účastnily pouze týmy z chlapecké školy z Massachusetts. V roce 1923 dresy hráčů musely mít čísla, špatné postavení hráčů se považuje za chybu.

    Olympijská historie volejbalu se začala psát už v roce 1924, kdy byl v Paříži součáastí ukázky amerických sportů.V roce 1925 se poprvé ve hře uplatnily time-outy. Každé družstvo mělo v jednom setu nárok na dva. K vítězství bylo nutné získat o dva body více než soupeř. Mění se výška sítě 3 stopy a 4 palce (101,65 cm). V síti musí být ¼ (0,635 cm) palcové ocelové lanko v horní části a ¼ (0,635 cm) palcový provaz.

 

Volejbal se hrál na plážích, odpoledních procházkách a piknicích

 

V roce 1932 time-outy omezeny na jednu minutu, zavedeny boční pásky na síti. V roce 1933 byla v New Yorku vydána kniha o volejbale, která sehrála důležitou roli v technických metodách a trénování. V tomto roce se poprvé hrálo mezinárodní utkání a to mezi Sovětským svazem a Afghánistánem v Moskvě.  V roce 1935 bylo rozděleno hřiště čarami, vymezen sektor pro podávajícího hráče, dotek sítě a přešlap čáry pod sítí byl považován za chybu. Roku 1938 čeští hráči zdokonalili blokování a byla oficiálně představena pravidla obrany u sítě. Češi byli první volejbalisté, kteří použili ke zlepšení obrany blok k zabránění přeletu míče do vlastního pole.

 

Ženský volejbal, třicátá léta dvacátého století

 

27. prosince 1942 zemřel zakladatel volejbalu William G. Morgan ve věku 72 let. Na jeho náhrobním kameni je nápis: „vynálezce volejbalu“. Od tohoto roku se mohlo hrát jakoukoliv částí těla od kolene nahoru.

 

1944 - američtí vojáci hrají volejbal, Evropa 2. světová válka

 

První poštovní známka s volejbalovou tématikou byla vydána v roce 1945 v Rumunsku. V dubnu 1947 v Paříži byla založena FIVB (Mezinárodní volejbalová federace). Zakladatelských států bylo 14 a za sídlo byla zvolena Paříž. Prezidentem se stal Francouz Paul Libaud. Došlo ke sjednocení amerických a evropských pravidel; velikost hřiště 9 x 18m, výška sítě pro muže 243 cm a pro ženy 224 cm. Jen Asie měla jiná pravidla: velikost hřiště byla 21,35 x 10,67 metrů, výška sítě pro muže byla 228 cm a pro ženy 213 cm.

 

1948 - odbíjená byla populárním sportem, počet hráčů byl 9 na obou stranách hřiště (Tokio, Japonsko)

 

V roce 1948 se poprvé konalo v Římě mistrovství Evropy ve volejbale mužů, které vyhrálo Československo. V roce 1949 se konalo v Praze I. mistrovství světa ve volejbale mužů, které vyhrál Sovětský svaz. Roku 1952 se konalo v Moskvě první mistrovství světa ve volejbale žen, které vyhrál Sovětský svaz. V tomto roce se začal používat jednotný název volejbal, místo původních dvou slov volley-ball. V roce 1955 se do federace FIVB přidala i Asie a od té doby jsou pravidla volejbalu pro všechny hráče na světě stejná. V tomto roce vydala FIVB své první číslo časopisu o volejbale.

 

Ženský volejbal, padesátá léta dvacátého století

 

V roce 1957 Mezinárodní Olympijský výbor zařadil volejbal do olympijských sportů. V roce 1958 došlo k významné změně ve hře, o kterou se opět zasloužili Češi, kteří objevili hru "bagrem". Do té doby se hrálo pouze vrchem (prsty). V roce 1960 se poprvé konal světový šampionát mimo evropský kontinent a to v Brazílii, kde vyhrál obě dvě kategorie Sovětský svaz. O rok později se poprvé objevila myšlenka mini volejbalu v NDR.

    Na Olympijských hrách se volejbal objevil poprvé v Tokiu v roce 1964, kde hrálo 10 týmů mužů a 6 týmů žen. Zlatou medaili získali hráči Sovětského svazu a hráčky Japonska. V roce 1965 se hrál v Polsku první mužský Světový pohár a zvítězil SSSR. Od roku 1968 se používají anténky, které ohraničují bočně prostor přeletu míče nad sítí. Roku 1972 byla ustanovena pravidla mini volejbalu. V roce 1973 byl hrán v Uruguayi první ženský Světový pohár, kde zvítězily ženy SSSR.

Během mistrovství světa v roce 1974, polský volejbalista Wojtowicz ohromil svět smeči ze zadní řady.

 

1975 - Mistrovství Evropy

 

Od roku 1976 jsou povoleny tři míčové kontakty po bloku. Vzdálenost mezi anténami je zkrácena z 9.40 metrů na 9 metrů. V roce 1984 došlo ke změně ve vedení FIVB a prezidentem se stal mexický právník Dr. Rubén Acosta, který je dodnes považován za jednu z nejvýznamnějších osobností volejbalu. V roce 1988 světový kongres schválil, že set se hraje v tie-breaku  do 17 bodů s jedním bodovým rozdílem. V roce 1989 byla založena světová liga. V této lize se střetávají nejlepší mužské národní volejbalové týmy. V prosinci bylo první mistrovství světa klubů v Parmě zvítězilo domácí družstvo Maxicono. V roce 1991 se hrálo první ženské mistrovství světa klubů v Brazílii zvítězily domácí ženy Sadia Sao Paulo. V roce 1993 založena ženská světová liga pod názvem Grand Prix.

    V roce 1994 světový kongres schválil nová pravidla. Od 1.ledna 1995: je možno kontaktovat jakoukoliv částí těla, libero může hrát po celém hřišti, nepíská se dvojchyba při prvním úderu a dotek sítě, kdy hráč neodehrává míč. V roce 1995 slavil volejbal 100. narozeniny.

 

Asijské hry

 

V roce 1996 byl na Olympijských hrách v Atlantě poprvé ukázkově zařazen plážový volejbal dvojic. Zlatou medaili získali hráči USA a hráčky Brazílie. V roce 1998 kongres učinil historické změny v pravidlech: „Bodový systém Rally“ do 25 bodů první čtyři sety, pátý rozhodující set do 15 bodů „tie break“. Testovací období dva roky. Vzápětí byly přijaty další změny: barevný míč, libero, hra celým tělem a trenérská spolupráce. V roce 2000 byl plážový volejbal oficiálně zařazen do programu Olympijských her.

    Karch Kiraly (USA) a Regla Torresová (Kuba) byli zvoleni nejlepšími hráči 20. století. Italské družstvo mužů (1990 – 1998) a japonské družstvo žen (1960 – 1965) byli zvoleni nejlepšími  volejbalovými týmy 20. století. Nejlepšími trenéry 20. století byli zvoleni Yasutaka Matsudaira (Japonsko, muži 1964 - 1974) a Eugenio George (Kuba, ženy 1990 – 2000). Od té doby k významným změnám ve hře volejbalu nedošlo. V roce 2008 se mění složení a barva míče. Míč je pouze dvoubarevný a je vyroben z nového materiálu.

 

1935                                    1949                                     1964                                   1982

https://www.youtube.com/watch?v=zOJI-x7SW_4&feature=youtu.be23!"`§$%